Poslední den

Helča si chtěla poslední den užít trochu toho moře, tak zůstala na pláži ve Stegně a já se vydala na návštěvu antického města v Kamiros. Na tuhle památku žádné davy turistů netečou, takže jsem si výhledy na vykopávky vychutnala téměř sama. Mimochodem, nikdy mě tyhle věci moc nebraly, ale když už je člověk na místě (téměř úplně sám), kouká kolem sebe a navíc poslouchá šumění moře – no, fakt to má něco do sebe…



No, ty fotky jsou trochu nuda….. já vím…ale skutečnost je prostě o dost lepší.

A pak zase cesta do Rhodosu, hlavního města, a po cestě roztomilé kapličky.


A v Rhodosu trochu toho šnorchlování. Pod vodou člověk narazí na spoustu zajímavých věcí, mimojiné na potápěče.


Tak jo, infantilní vtip, a teď s pravdou ven. Na loďce s proskleným podpalubím, která vás vyveze kousek za město, se dá strávit zábavná půlhodina. Potápěč šaškuje kolem loďky, krmí rybky, ukazuje humra a vypouští bublinky….. děti jsou absolutně nadšené a dospělî vlastně taky. Nádherný závěr naší dovolené!




A ještě na závěr poděkování sympatickým manželům Daně, Pavlovi a jejich tříletému andílkovi Sárince. Jsme moc rády, že jste nás přibrali do svého vozu a umožnili nám s vámi projezdit půlku ostrova. Na vaši velmi milou společnost, profesionální průvodcovství :-), a skvělou podporu při šnorchlování :-)))))), budeme dlouho vzpomínat.

DĚKUJEME!

Sárinka a medvídek odpočívají…. na nějaké velmi staré a cennė antické památce 🙂

Ostrov Symi

Už je to jak deja vu. Zase budíček v šest a zase hurá na loďku. Tentokrát ale na větší a s jiným cílem. Navštívíme ostrov Symi. 


Na ostrově je jedinečná architektura. Každý domek je prý jiný, proto tu na domech nemají čísla a listonoš se v tom prý nějak vyzná.


A další deja vu, opět výstup nad město za účelem výhledu na město a moře. Uhnuly jsme z tradiční turistické trasy (schválně, tentokrát jsme se neztratily), abychom zažily nefalšovanou atmosféru města.

roztomilá zákoutí

koukat pod nohy, aby člověk nezakopnul o kočku

roztomilá ruiníčka na prodej
 

Výhled na město. Za ty propocené spoďáry to stálo!

Lindos

Ráno zase budíček v šest, šup na loďku s dalšími dvaceti turisty a hurá do města Lindos. I nad tímto městem se tyčí akropole, na kterou je potřeba vystoupat.

tam nahoru musíme

Výstup to není nijak dramatický, přesto je možnost svést se na oslíkovi.

oslíci, oddaně čekající na kšeft

Nevíme, co je víc fascinující. Zda výhled na okolní krajinu nebo pohled na obezní turisty, svírající nebohé oslíky mezi tlustými stehny a přitom držící v ruce selfie tyče. Celý výjev je obvykle doprovázen šlachovitým Řekem, který pomáhá prohýbajícího se oslíka vytlačit do kopce, přičemž mu je útěchou veselé tlouštíkovo výskání. Takové divadlo je velkou konkurencí i pro významnou antickou památku. 

a takto to vypadá nahoře

výhled na zátoku ve tvaru srdce

společné pózování mezi sloupy

zátiší – skála, sloupy a skupinka turistů

Nahoře je úporné vedro, takže občerstvení v taverně s výhledem na moře přijde vhod.

Řecká kuchyně

…ta je oprávněně vyhlášená. Hlavní jídlo dne je večeře. A my se Řekům přizpůsobujeme a každý večer vyrážíme ochutnat nějakou tu Řeckou dobrotu.

Ladies vyrážejí na večeři

Obvykle si objednáváme pravou řeckou kuchyni (a to není jenom gyros). Také už jsme ochutnaly ouzo (Hela poprvé v životě) a každý den vypijeme takové množství retsiny, ke kterému by se slušně vychovaná dáma neměla přiznávat.

A zde malá ukázka toho, co jsme ochutnaly:

šťavnaté krevetky z ostrova Symi

mečoun na špejli

malé smažené rybičky, i s hlavičkami, ploutvičkami, vnitřnůstkami – no, bylo to dobré

chobotnička na víně-fotka je trochu rozmazaná, ale my se na to jídlo děsně třásly

Návštěva hlavního města

Hlavní město zdejšího ostrova se nazývá stejně, tedy Rhodos. Na doporučení naší delegátky jsme ho navštívily ještě před otevřením obchůdků, takže první pokus o budíček byl v pět ráno (ach jo….). Ale bylo to dobré rozhodnutí. Pŕi procházce prázdnými úzkými uličkami si člověk připadá jako ve středověku.


Je vtipné, že v takto úzkých ulicích normálně funguje doprava a člověk musí neustále uskakovat před skůtry.


V Rodhosu je spousta muzeí, ale protože nás minulost moc nezajímá, a vlastně je nám fakt docela jedno, kdo a kdy nechal co postavit, daly jsme přednost několikahodinové procházce městem a nasávaly atmosféru.

Mapa je sice na každém rohu, ale stejně jsme tak trochu bloudily, až zabloudily sem
Na celém ostrově je spousta toulavých koček
Městskÿ parčík
Na tomto místě prý kdysi stával jeden ze sedmi divů světa – Kolos rhodský. Fuj, to byla ale fakt hokna tohle místo najít….a navíc, on tu prý ve skutečnosti vůbec nestál…. že jsme radši nešly na kafe! Ta půlhodinová cesta kolem rušné ulice v pravé poledne na slunci za to fakt nestála.
A pak už jsme se vrátily do rušných uliček a nechaly se postupně nasávat do jednotlivých obchůdků, ve kterých jsme výhodně investovaly
A takto žijí Řekové. Když dávají v televizi fotbal, přijde se podívat celá ulice