Doprava

Američani jezdí autem. Jezdí všude. A my jim rozumíme. Vzledem k rozměrům krajiny a měst to ani jinak nejde. Chápeme i rozměry aut a sílu motorů. Také to asi jinak nejde. Obří SUV proto, že kempují a piknikují. Když pak vybalují ty lednice a grily, ruzumíme velikosti SUV. Naše auto je druhé nejmenší Chevy z řady 6 SUV a je asi tak velké, jako X5. Chápeme i velké, obrovské pickupy. Oni dají na korbu čtyřkolku nebo motorku, připojí obytný návěs (tak kolem 10 m a opravdu ne přívěs) a jedou. Nebo také proto, že mají hlavní cestu a pak už jen prašné pískové cesty. A na ty holt s Octavií nelze. Vzhledem k plynulosti dopravy, je možné jezdit s rozumnou spotřebou. Nejezdí brzda plyn, jak to známe od nás. My to máme po 4500 km s 3,6 l 300koňovým motorem na benzín za rovných 10. To je slušné!
Náklaďáky mají o dost delší a sypou to stejně jako ostatní auta. Když jedeme 65 mph, tedy 105 kmh a truck nás vezme, člověk kouká.
Tankování mají obráceně. Nejdřív dolary, pak benzín. Když funguje stojan správně a vezme nám kartu, je to prima. Není třeba nikam chodit. To je ale zřídka. Takže do prodejny, předplatit a zpět ke stojanu. Také systém jedné hadice a tlačítek na druh benzínu je také neotřelý. Samozřejmě se člověk nachytá a nějaké to hejblátko nevidí nebo nezná a pak netankuje.
10 nebo 20 km rovné silnice není nic neobvyklého. Ale dá se kochat. S rychlostmi to není tak hrozné. Dálnice buď 105 nebo 115. A vzhledem k hustotě provozu to je akorát. První třídy, řekněme, většinou 105. Nebo 95. Nic, co by člověka štvalo. V parcích pak třeba 60 – 70. Policii kromě Las Vegas nevidět.