Po vynikající snídani jsme se rozhodly splnit dva úkoly dne. Vybrat peníze a koupit si pár drobností na sebe. Ráno jsme v našem apartmánu nafasovaly mapičku města se slovy „ta je stejně nanic, podle ní se každý ztratí“…… řekla blonďatá slečna. Poněvadž jsme se ale zvládly dopravit až sem, tohle riziko jsme si nepřipouštěly.
První rozčarování přišlo až ve chvíli, kdy jsme nečekaně místo k bankomatu došly k oceánu. Naši náladu to ale nijak nepokazilo, cesta byla příjemná a lemovaná telátky.
Vodu jsme si užily, i když jenom po okraji. Vlny byly obrovské a vhodné jen pro drsné surfaře. Poté jsme se vydaly hledat bankomat. Ten se nám po dvou hodinách úmorného hledání najít podařilo, tak jsme se vydaly zpět do apartmánu. Jaké bylo naše překvapení, když se před námi po další hodině cesty opět vynořil oceán (zřejmě ten stejný, víc jich tu prý není). To už nás trochu znervóznilo, ale spousta dobře naladěných surfařů a uvoněná atmosféra na pláźi naši náladu opět pozvedla. Za popíjení vody z kokosového ořechu jsme si užily pohled na krásný západ slunce.
Do naší chýšky jsme nakonec za vypětí všech sil dorazily. Mapička už leží v koši. Blonďatá slečna měla pravdu.
Vy jako jedete takovou dálku k moři a nakonec do něho ani nevlezete? Šup pro surf a na vlny!