Ani dvouhodinová nepohodlná cesta autem nám náladu nezkazila, protože jsme se jako milovnice kávy velmi těšily na návštěvu kávových plantáží. Dnes se nám rozšířily obzory, protože jsme si vždy myslely, že výroba kávy je náročný proces. Ve skutečnosti je to takto.
1. cibetka to spapá a vykaká …… víc jí ale asi chutná mlíčko:
2. Usměvavá paní to vysbírá a umyje (aspoň doufáme, protože o tom se průvodkyně nezmiňovala). Nasype do kotlíku a praží nad ohněm.
3. Pak se to smíchá s nějakým kořením, rozbije v hmoždíři a je to. Všechno zvládají na 30 m2. I s cibetkami.
Prohlídka trvala asi 7 minut, z toho jsme asi 4 minuty obdivovaly cibetky. Měly tam i netopýry, jejich význam nám nikdo nevysvětlil. Asi kamarádi cibetek.
Poté nám nabídli ochutnávku různých káv a čajů, a že si prý můžeme objednat. Všechno bylo příšerně sladké. Paní průvodkyně nám sdělila, že bez cukru nic nedělají, jen nám to můžou osladit méně. To jsme nechtěly riskovat, tak se jelo domů.
Rozhodně mě domů nevozte žádnou kávu ani čaj! A když to vidím, tak ani pivo…
Když je ta káva tak přeslazená, asi by to šlo přepálit a mít pak cibetko-kávovou kořaličku 🙂
Ta už by nebyla tak sladká a pálila by podobně jako horké kafe… 🙂