NÁVŠTĚVA KUTY

  
…….. bylo heslo dnešního dne. 

Teprve v Kutě zjistíte, co všechno vám v životě chybí a nechápete, jak jste bez toho mohli dosud žít. Obchůdků a zboží je spousta, a to od pochybné kvality až k luxusu. Získávání zkušeností, co a za kolik se vyplatí koupit, bývá občas bolestné. Bylo mi jasné, že tyto žabky za 40 Kč včetně dárku (dvě klíčenky ve tvaru mořského koníka) nevydrží dlouho. Ale přesto jsem doufala, že je budu užívat aspoň do konce týdne. První botka se rozpadla po 100 metrech chůze, druhá vzápětí.

  
Po těchto zkušenostech už jsme byly chytřejší, a tudíž navštěvovaly jen ty nejdražší obchody, kde byla kvalita zaručená. Naše platební karty sice po dnešním dnu vykazují známky mechanického poškozenî, ale naše nálada je výborná. Tímto zdravíme naše drahé polovičky do ČR a děkujeme jim za to, že je pořád z čeho čerpat (po dnešním dnu vážně uvažujeme o tom, že si pobyt prodloužíme).

Protože jsme si zvykly na kvalitu, občerstvily jsme se v restauraci Jamieho Olivera a vyrazily na pláž.

 
Pláž byla krásná, ovšem vlny zase jen pro surfaře. Proto jsme se uvelebily na písek a kochaly se výhledem na moře. Z rozjímání nás po několika minutách vyrušil indonézský mladík s prosbou, jestli si s námi může udělat selfíčko. S rozpaky a údivem jsme mu vyhověly. To jsme ještě netušily, kolik selfíček v následující hodině s rodilými Balijci absolvujeme. Se skupinami studentů, děvčat i dam různého věku, s celými rodinkami, s dětmi….Teprve potom nám začlo docházet, že se na pláži v turistické Kutě nachází samí Balijci, a že tu působíme asi jako Křováci na Staroměstském náměstí. Zajímavý pocit. A taky už nikdy, nikdy neuslyšíme větu: „you look like Lady Diana and Julia Roberts“.

Po asi 20 společných snímcích začlo zapadat slunce a pozornost všech přítomných se obrátila od nás k západu. Víme, že by se dalo do kamene vytesat: „FOTIT ZÁPAD SLUNCE S PODPÍRÁNÍM JE KÝČ“. Přesto jsme neodolaly.

  
No, a pak jsme jely domů.