DNEŠNÍ VÝLET PLNÝ ZVRATŮ A PŘEKVAPENÍ

Dnes jsme si chtěly vyrazit na výlet na sever Bali. Protože je rozumné pronajmout si průvodce, zaplatily jsme si výlet přes agenturu v Kutě. Cítíme se totiž jistěji, když je všechno dobře dopředu naplánováno. Ráno nás před hotelem čekal přesně v domluvený čas usměvavý řidič – průvodce Michael. Všechno vypadalo ideálně, ovšem jen do doby, kdy jsme zjistily, že náš průvodce umí anglicky asi jen 10 slov, a že my jsme zapomněly všechny podklady k našemu výletu ležet v naší chatičce. V tu chvíli jsme už tušily, že nás čeká další den plný dobrodružství.  Hlavním cílem našeho výletu byl plovoucí chrám na jezeře Bratan. Podle domluvy s agenturou jsme měly jako první dojet k jezeru a na cestě zpátky se měly po domluvě s řidičem zastavovat na místech, která se budou po cestě objevovat, a která nás budou zajímat. Nicméně první zastávky se začaly odehrávat již zhruba po 20 minutách v městečku Ubud, kde jsme postupně navštívily několik uměleckých dílen. Výrobnu ručně batikovaných látek (tam jsme nakoupily krásná trička jako dárky svým nejbližším :-)), poté výrobnu stříbrných šperků, obrazů a vyřezávaných sošek. Všude nám popsali a názorně ukázali proces výroby. To se nám moc líbilo, tak jsme se na každém místě zdržely asi hodinu. Poté jsme si myslely, že už se konečně vydáme k jezeru. Jenomže další zastávka se odehrála v zápětí  v nějakém chrámu (jméno fakt nevíme, protože průvodce nerozumněl otázce „where are we just now?“.  Chrám byl pěkný, opět jsme zapózovaly nějakým turistům, kteří obdivovali mou „nice skin colour“ (jinými slovy – ředitelka vápenky), a jelo se dál. Další zastávka – hot springs. Což je opět chrámový komplex s nějakými prameny,  které mají mít léčivé účinky. Podle názvu by měly být horké, byly ovšem dost studené, takźe jsme smoćily jen na chvíli chodidla. Snad nás to vyléčí i tak.

  Brána jin jang a tzv. strom života v hot springs

Opět proběhlo nějaké pózování s turisty – už nás to nepřekvapuje, staly jsme se profesionálkami.

Čas ale běžel neúprosně a my začaly být trochu nervózní z toho, že ještě nemíříme k jezeru. Michael nám oznámil, že další zastávka bude opičí park. To jsme rázně odmítly. Stačilo nám, źe musíme na ulici neustále odhánět neodbytné Balijce, kteří nám nutí nějaké nekvalitní zboźí a na odhánění otravných opic už jsme opravdu neměly sílu. Michaelovi jsem se proto pokusila vysvětlit, že už opravdu nestojíme o žádnou jinou zastávku a chceme k jezeru. Michael nerozumněl ani slovo, tak jsem mu ukázala jezero na jednoduché mapě Bali. Tvářil se překvapeně, ale přesto jsme se tam vydali. Celé natěšené jsme se nemohly dočkat našeho cíle – druhého nejnavßtěvovanějšího chrámu na Bali. Poměrně rychle jsme dorazili k jezeru, které bylo lemováno vulkány. Nádherná podívaná. Jenže pak se začala kvalita silnice rapidně zhoršovat, až dosáhla úrovně Safari. A pak jsme nakonec zastavili u tohoto chrámu.

Vstup do chrámu:  

Výhled z chrámu:

 
Něco nám říkalo, že tohle asi nebude druhý nenavštěvovanější chrám na Bali. Michaelovi se to také moc nezdálo, tak se zeptal místních a po chvíli, o něco chytřejší se vydal hledat ten správný chrám. Poté jsme se vrátili na kvalitnější cestu a dojeli ke krásnému chrámu, který se ovšem nenacházel na jezeře, ale vysoko nad jezerem. A taky nevypadal na hojně navštěvovaný.

 
Poté jsme se už všichni unavení vydali k domovu. Na cestě se nás Michael zeptal, jestli nemáme chuť na kávu. Vlastně jsme neměly, ale myslely jsme, že je po cestě unavený a potřebuje se občerstvit. Tak jsme se zastávkou souhlasily. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se opět objevili ve výrobně cibetkové kávy. Takže klapka číslo dvě. Cibetky v kleci, pražírna v kotlíku, hmoždíř, ochutnávka přeslazené kávy. Jenom netopýři chyběli. Přenáška ale tentokrát byla delší a zajímavější a prostředí příjemnější, tak jsme si cibetkovou kávu daly. A šlo to bez cukru.

Až po návratu domů a prostudování mapy jsem zjistila, že náš původní cíl ležel na úplně jiném jezeře, a že jsem svůj prst při vysvětlování Michaelovi zabodla do mapy zhruba o pět centimetrů do prava, než jsem měla, což mělo na naše plány poměrně fatální následky. Nyní už rozumím údivnému pohledu Michaela, kam že to vlastně chceme odbočit, se svou slovní zásobu nám to ale bohužel nedokázal vysvětlit. Už se nedá nic dělat, a já doufám, že mi to Martina, která nenavštívila svůj vysněný chrám a Michael, kterého jsem podezírala z neschopnosti, jednou odpustí.

Ale i tak to byl moc pěkný den.