NÁVŠTĚVA ŠAMANA

Před naši cestou jsme měly jakousi přestavu o tom, co chceme zažít, návštěva šamana tam ale nebyla. Balijští bohové nám ovšem při naší dobrodružné cestě seslali i tuto zkušenost. Jako první se o moźnosti návštěvy šamana zmínila blonďatá slečna z našich apartmánů. Kdo čte náš blog pravidelně, tak ví, že se jedná o stejnou slečnu, která nám první den našeho pobytu dala správné vysvětlení k mapce města. Vzhledem k tomu, že nám tehdy dala tak dobrou radu, a vzhledem k tomu, že tady v tom šíleném provozu jezdí suveréně na skutru, jsme došly k závěru, že ta holka:“se fakt vyzná a ví“.  Po několika dnech pobytu, kdy jsme postupně odhalovaly dobrodružné rysy naší povahy, jsme se tedy rozhodly, že je čas na to, překročit další hranici. Tudíž jsme se k šamanovi objednaly. Všechno bylo perfektně naplánováno. Termín, doprava, dokonce i dva překladatelé (jeden z indonéštiny do angličtiny, druhý z angličtiny do češtiny). Správnost informací byla tudíž perfektně zajištěna. 

V den D jsme se ale bohužel asi hodinu před odjezdem dozvěděly, že nás šaman nepřijme, protože má nějaké problémy se srdcem. Naše prvotní zklamání ale v zápětí vystřídal pocit úlevy z toho,  že neuvidíme šamanův infarkt v přímém přenosu. Nicméně hned na to jsme byly informovány o tom, že se v blízkosti našeho obydlí vyskytuje jiný „fyzioterapeut a léčitel“. No prostě jiný šaman, protože ani nemusíte říkat, co vám je, on na vás koukne a hned ví. Není třeba se tam objednávat, prostě jen přijdete a počkáte, až na vás přijde řada. Neváhaly jsme ani minutu a hned po snídani se tam vydaly.

V průvodci je napsáno, že léčení těmito tzv. balijskými lékaři je veřejné a bolestivé. Obojí je pravda.

Ordinace:

V ordinaci jsme nebyly samy. Před námi čekali tři lidé. Jako první šel na řadu mladík, evidentně surfař. Tělo vysportované, samý sval a šlacha, vzpřímený postoj, ošlehaný větrem, prostě drsňák od pohledu. Terapie započala. Diagnostika vypadá následovně. Šaman jako první vsune mezi prsty na nohou dřevěnou tyčinku a prsty přitlačí k sobě. Docela to bolí, ale na některém místě to obvykle bolí jako prase, a tam máte problém. Poté začne masáž a uvolňování celého těla, přičemž jsou masírovány ty nejbolestivější body na těle a člověk je štelován do pozic, ve kterých si dokáže představit jen ty nejasketičtější jógíny. Když jsme viděly, jak se tento drsný mladík kroutí v bolavých grimasách, začaly jsme mít jakýsi divný pocit kolem žaludku. Ale přece to nevzdáme!!! Celé to divadlo (protože všichni přihlížejí) trvá asi 20 minut. Poté absolvoval léčení mladý pár z Ruska. A pak jsme šly na řadu my. Jako první já, ať to mám co nejdřív za sebou.

Šaman byl velmi milý. Když jsme se mu svěřila se svými obavami, vzal anatomickou knihu a začal mi vysvětlovat různé souvislosti v těle.

Poté, co mi podal  odborné informace započala léčba. Opravu to bolí, ale pan šaman měl zajímavý způsob, jak člověku odlevit. Neustále vykládal vtipy (mimochodem pěkně oplzlé), a když člověk vybuchnul smíchy, v tu chvíli provedl něco dost bolestivého. Takto jsme projeli celé tělo. Při masáži má člověk pocit, že se mu v těle všechny šlachy přeskupují a zase vrací zpět. Je to hodně zvláštní pocit, který se moc nedá popsat, ale musí se zažít.

Poté mi se smíchem oznámil, že všichni Češi, kteří k němu chodí, mají stejný problém- zablokovaný krk a cosi se žaludkem. Asi od počítače a kantýnské stravy. 

No, a zhruba za 20 minut je po všem a člověk se cítí jako znovuzrozený :-). 

No, a pak už jenom zaplatíte dobrovolný poplatek a jdete domů s pocitem, že jste právě prožili něco neuvěřitelného, na co budete dlouho vzpomínat. Vzpomínat podle hesla: „je jedno, jestli je prožitek pozitivní nebo negativní, hlavně, že je silný“.