Yellowstone poprvé

Nejstarší a největší a nejnavštěvovanější národní park. Trochu jsme čekali, že zde bude hodně lidí, ale toto je asi moc. Jinde bylo také hodně, ale vždy se to tak rozptýlí, že jśe pak téměř sami. Zde ne. V parku je nějakých 200 mil cest a všechny pěkně ve vláčku. Ješte, že opravy silnic zde (stejně jako v jiných parcích) dělají výhradně v noci! Čekali jsme, že teplotní rekordy si vybereme v pouštích a že v horských parcích bude zima a bude pršet. A stalo se. Max 15 st. C bylo. Ale pršelo jen málo. Mohli jsme se tedy naplni věnovat severnímu okruhu parkem, kde jsme viděli především konečně hory plné lesů, vody, luk, sněhu a zvěře. Pravda, s naším způsobem poznávání (autem) jí zase nebylo tak moc. Pár čipmanků, 1 jelen, 3 bizoni, 1 vlk a 4 medvědi. Park sedí na nejvetší soustavě stratovulkánů a projevují se zde tedy geotermální aktivity. Viděli jsme tedy mnoho čmoudíků a bublání vystupujících ze země v lesich, lukách a různých traventinových kaskádách a bazénech. Uvidíme, co nám přinese gejzírový zítřek…

Chipmunk

Traventinová kaskáda

Baribal

Parní gejzíry

Great Salt Lake a Antelope Island

Aneb přejezd do parku Yellowstone. 460 mil jsme si zkratili zastavkou na antelopím ostrově. Což je zvláštní, protože se vyznačuje tím, že tam žijí bizoni. Pokoupali jsme se i ve velkém solném jezeře spolu s neuvěřitelným množstvím pidikrevet. Jezero je opravdu velké – jeli jsme okolo něj po dálnici přes 100 mil. A je opravdu slané 14 a 25 % soli, což oproti pacifiku s 3,5 % ujde…

Koupeme se v Great Salt Lake

Bizoní pohoda u jezera

Arches

Poslední den v Canyonlands byl zasvěcen obloukům a okýnkům v Arches. 

Hned zrána jsme vyrazili na 5,8 km výšlap k nejznámějšímu Delicate Arch. Celá polovina byla pořád do kopce, ale Hanka slibovala lehoučký terén! Nutno dodat, že v jejím podání jsou to zpravidla schody a prudká stoupání😎! Tak tak – sklon byl, schody byly a životě jsem nešla takový kus cesty po jednolitém skalním masivu a pěkné skalní římse. Ale v cíli nás odměnil božský pohled. I máma uznala, že to stálo za to! 

Hlava nebere, jak se toto mohlo vytvořit?
Nemohli jsme vynechat ani nejširší oblouk na světě – Landscape Arch (306 stop). Vycházečka krátká 2,6 km a profilem nenáročná, ale zato pěkně vypečená, dostáváme se opět ke 40 stC. 

Hlava nebere, jak se toto může udržet?
Pidi zastávku jsme udělali na Sand Dune Arch. Takový malý obloučíček mezi skalami, ale jak si holky cestou zaskotačily v písku😃!

Ono se v písku totiž hodně blbě chodí v obuvi.
Na závěr jsme dali monumentální Double Arch. Stáli jsme přímo pod obloukem a přemýšleli, kdy tam upadly ty megabalvany, co leží vedle nás. To by byla trefa! 

Ty malé tečky pod árčem jsou lidi.
V Arches jsme zatím zažili nejhustěji turistů. Nutno dodat, že jsou ohleduplní a např. u Delicate Arch stáli spořádaně ve frontě na focení. Potkáváme také stále více Čechů (v parcích, v motelech, obchodech…) – dnes asi 4 větší skupinky. 

Auto-věci v USA

Spoustu řidičských zážitků jsme popsali již při minulém tripu. I tak je ale potřeba některé věci zopakovat. Auto je zde něco, bez čeho nelze žít, pokud opustime velká města východu. Všude je hrozně daleko. To by člověk asi pochopil. Co je ale divné je, že mezi 4 nejprodávanějšími auty v US jsou hned 3 pickupy. Velké, jak jinak. Když ale vidíme, jak zde kempují v obytných návěsech velikosti menšího domu, kolik čtyřkolek nebo mototek na korbách vozí, ani se nedivíme. Pokud někdo nemá pickup, pak jede autobusem (obytňákem velikosti busu) a za ním má připojenou nějakou terénní obludu, nejčastěji Wranglera. Na velikost našeho Tahoe jsme si zvykli snadno. Pickupy ale udivují stále. Buď tím, že mají nápisy Duty, Heavy Duty nebo Super Duty a pak není problém, když jsou vzadu o metr širší díky zdvojení kol. Nebo tím, jak vysoko jsou zdvižené, aby si mohli přejet nějakou tu skalku.

Naše Tahoe je vlastně takové docela typické americké auto. Je k vidění docela často. Je zástupce kategorie fullsize SUV, tedy přes 5 metrů, V8 5,3 litru, 350 koní, asi tak 2,5 tuny, 7 míst. Dělají i delší verzi s 8 místy a za nimi ještě kufr, jaký u nás mají 2 oktávky dohromady. Stavba je typická místní, asi opsaná z pickupů – dole traverzy a na tom auto. Prostě poctivá. Horší je to při jízdě v oblouku. Trochu jako panelák. Ale zde se jezdí hodně rovně, takže vlastně v klidu. Motorově je to jiné, žádné nafoukané tříválce! Otočíte klíčkem, ozve se zaduňení a na volnoběh slyšíte jakoby dva motory. Tolik to má válců. Většina jízdy je do dvou tis. otáček. Jen to vždycky zahučí a jede. Když je třeba, stačí pořádně šlápnout, hluboké dunění se změní na sportovní ryk našich 2 čtyřválců, a od tří tisíc pak máte pocit, že jedete v závoďáku. Zvuk a hlavně tah graduje až do šesti tisíc a hmotnost paneláku je ta tam. Když se pak řadí, motor si odfrkne a jakoby ustřelí do výfuku. To neomrzí! To celé, za stávajících 3000 km, za 10,5 litru po 17 korunách… 

Navzdory očekávání se zde zase tak pomalu nejezdí. Freeway -naše dálnice, 120-135, highway – naše jednička až dvojka většinou 105. Jen je všechno dál 😀

.

Přizvednutý pickup vs. RAV4
Na takové věci zde používají pickupy
Tahoe vs. Yaris
Tahoe vs. XC90
Různě zdvižené Jeepy
Takto se zde stěhují – půjčí stěhovací dodávku, za to hodí svoje auto a jedou.

Shafer Trail a Potash Road

V Moabu se dá zažít mnohé motoristické blaho. Jedno velmi snadné jsme zažili i my. Jak jsme viděli, Shafer Trail se dá sjet i s obyčejným autem, když je z půjčovny. My jsme měli alespoň pár centimetrů navíc pod podvozkem…

Kousek Shafer Trailu
Další kousek Shafer Trailu

Ve skutečnosti to tak hrozné není
Jsme dole. Sjeli jsme ten kaňon v pozadí.
Místo, kde Thelma a Luise skočily autem do hlubin.
Výhledy na Colorado River.
Výroba potaše v národním parku. Prý je to nějaká draselná sůl.