Zase takový rock’n’roll to nebyl, protože let byl mimořádně hladký. Soudě pouze podle očekávání tedy, protože to byl první vrtulník pro všechny. Spoustu zajímavých informací, muziky a především ptačí perspektivy. Těch 40 minut letu ale stálo za to! Navíc už s nemusíme trmácet dálavy na severní okraj, když jsme to viděli od severu ze vzduchu.
Peťo, tak ti nevím, jestli jsi při přeletu přes hranu zažil orgasmus nebo neukočíroval průjem. Na každý pád, tvůj hlas i při dvou vteřinách posluchače strhne! 😀
Takže věřím, že to stálo a stojí za to!
Míšo, ve skutečnosti jsem pouze dělal radost pilotovi, protože říkal, že můžeme křičet jako malé holky. A že to tak měl i on, když tam prvně letěl. Ale jinak to skutečně stálo za to! Ale to víš, doma je doma…