Archiv pro měsíc: Červenec 2017

Téměř tomu tak je… 

Od prvních dní se coby jůesej začátečnice odhodlávám popsat místní dálavy. Je to totiž to nejvíc šokující ze všeho amerického. První svodidla jsme viděli po 1500 km a první políčko (rozuměj cokoli od 1m čtverečního, kde se něco pěstuje) po 1800 km. Slovo dálka má úplně jiný význam, než všude jinde. Údolí jsou zpravidla nekonečné roviny šíře od 50 do 100 km ohraničené nekonečný mi pásy hor.

Když si myslíme, že je přejdeme a za nimi to bude jiné, tak ano i ne. Je to vizuálně úplně jiné údolí i pohoří barvou, tvarem, výškou i flórou, ale zase je to nekonečně rozlehlé. Silnice jsou krásné, rovné a neděravé. Do navigace dáte cíl, ta vám nahlásí: „do cíle dojedete za 125 mil, první odbočka za 123 mil doprava“

 

I pouštní oblasti jsou obydlené. V naprosto nelogických místech jsou různé domky nebo chatrčky a my se ptáme…kde berou vodu? Co kanalizace? Co tady dělají? Kam tady chodí děti do školy? Atd. Atd.

Největší jsme tady viděli jezera, kaňony, přehrady, auta, města, úsměvy, burgry, nápoje… a jednoznačně výhledy a panoramata.

V průvodci nám slibovali ohromné stromy a nekecali. I ohromně vzrostlé jedle a borovice vedle toho vypadaly jako drobné keříky. Hned na začátku parku  nás přivítal největší strom na světě General Sherman.

Pak jsme se vydali na procházku lesíkem. Téměř všechny sekvoje jsou ohořelé. Oheň jim prospívá, protože napomáhá jejich rozmnožování. Kůra sekvojů je ohni odolná, takže kmeny jsou víceméně očouzené, ale strom roste vesele dál. Procházka trvala asi tři hodiny a dost nás z ní bolelo za krkem.

A pak jsme se po parku ještě trochu projeli autem…

Nakonec jsme se vyšplhali na žulovou skálu Moro rock (pochopitelně po upravených schodech – jsme v USA), a pokochali se pohledem na čtyřtisícové pohoří Siera Nevada.

Po několika chladnějších dnech jsme se vydali přesvědčit na vlastní kůži, jak že je to s tím nejteplejším místem na Zemi. Předehřev proběhl v Las Vegas. Na 48 st. C a dohřev dnes v Údolí smrti na 52 st. C. Mít po ruce čerstvé dřevo, rozvonělo by se a iluze sauny by byla dokonalá. V této teplotě se toho již mnoho dělat nedá. Snad jen popojíždět krajinou a obdivovat absurdní krajinu s barevnými horami, písečnými nebo kamenitými dunami nebo třeba solné krusty. Fotky se dají udělat jen tak tři, protože černý foťák začně pálit tak, že se nedá držet. Stejně tak boty a oblečení. Voda se nedá skoro pít, má tak kolem šedesáti… Ještě navíc k té bídě s počasím bylo údolí pěkně začuzené kouřem z požárů v Kalifornii, takže výhledy byly hodně „smouky“. Zážitek ale i tak mimořádný!



Do čtvrté návštěvy města hříchu nám zcela zůstalo utajeno centrum. Bylo zde dříve než Strip. S vybudováním Stripu a jeho megalomanských kasin však málem upadlo v zapomění. Ale snaží se zde. Z jedné ulice, Fremont Street udělali jednu velkou párty. Pódia s kapelami, megabary vystrčené z kasin na ulici a především zastřešení celé ulice velkou obrazovkou. Je největší na světě, jak jinak. 30 x 500 metrů a k tomu 550000 W v audioaparatuře. To už je párty! Na obrazovce pak pouští speciální projekce s muzikou třeba od Greenday nebo Imagine Dragons. 

Aby toho nebylo málo, vašla nám návštěva na Den nezávislosti. To je zde jeden ze dvou největších svátků, kdy místní všude zapíchnou nebo pověsí vlajky nebo výzdobu v barvách vlajky, navlečou se do vlajek, sednou před dům a od rána grilují a druží se. Na Fremont Street to není z tohoto pohledu tak velké, jako na místních lontech, přece jen se sem jezdí dovádět. Ale i tak je dost z toho vidět.