Město Idaho Falls je známé díky vodopádům Idaho Falls (ne, s názvy si tu hlavu fakt nelámou). Ty jsme shlédli a jsou opravdu pěkné, byť na půl uměle vytvořené.
S vyschlým hrdlem jsme se vydali hledat nějaký místní bar. Nebylo to vůbec snadné, není jich mnoho. Obsluha nás ihned po usednutí legitimovala a poté, co jsme touto zkouškou neprošli, nás také s omluvou vyhodila. Ani limču. Pas byl OK. Občanku po prohlédnutí s baterkou, lupou a po poradě poloviny lokálu také vzali. Řidičák jim ale nestačil. Bohužel člověk není zvyklý brát na pívo i doklady. Každý měl nějaký, ten s řidičákem nás ale potopil. Museli jsme tedy do místního, irského pubu. Bylo to ale asi dobře. Nebyla to zaplivaná čtyřka, ale stylová hospoda, s muzikou, dlouhým bárem a pozornými barmany v kiltech. Místní škopíky jsou velmi lahodné. Vždy mají výraznou, hutnou chuť a nechutnají jen po škopku, ale i jinak. Obvyklé zde jsou stouty a ale – to pro znalce. Třeba takový MEXICAN CHOCOLATE PEANUT BUTTER STOUT od Belching Beaver Brewery bylo krémové, tmavé, sametové mlsání s nádechem burákového másla, kávy a skořice. I zde se asi můžeme učit. V bohaté chuti zanikne ovšem zrádnost síly místních moků. Tady se opět velmi lišíme. Pokud zde usedne člověk uvyklý českému průtoku s odhodláním zkusit pípy zleva doprava, může se rychle spálit…
