Od prvních dní se coby jůesej začátečnice odhodlávám popsat místní dálavy. Je to totiž to nejvíc šokující ze všeho amerického. První svodidla jsme viděli po 1500 km a první políčko (rozuměj cokoli od 1m čtverečního, kde se něco pěstuje) po 1800 km. Slovo dálka má úplně jiný význam, než všude jinde. Údolí jsou zpravidla nekonečné roviny šíře od 50 do 100 km ohraničené nekonečný mi pásy hor.
Když si myslíme, že je přejdeme a za nimi to bude jiné, tak ano i ne. Je to vizuálně úplně jiné údolí i pohoří barvou, tvarem, výškou i flórou, ale zase je to nekonečně rozlehlé. Silnice jsou krásné, rovné a neděravé. Do navigace dáte cíl, ta vám nahlásí: „do cíle dojedete za 125 mil, první odbočka za 123 mil doprava“
I pouštní oblasti jsou obydlené. V naprosto nelogických místech jsou různé domky nebo chatrčky a my se ptáme…kde berou vodu? Co kanalizace? Co tady dělají? Kam tady chodí děti do školy? Atd. Atd.
Největší jsme tady viděli jezera, kaňony, přehrady, auta, města, úsměvy, burgry, nápoje… a jednoznačně výhledy a panoramata.
