Hlavní město zdejšího ostrova se nazývá stejně, tedy Rhodos. Na doporučení naší delegátky jsme ho navštívily ještě před otevřením obchůdků, takže první pokus o budíček byl v pět ráno (ach jo….). Ale bylo to dobré rozhodnutí. Pŕi procházce prázdnými úzkými uličkami si člověk připadá jako ve středověku.
Je vtipné, že v takto úzkých ulicích normálně funguje doprava a člověk musí neustále uskakovat před skůtry.
V Rodhosu je spousta muzeí, ale protože nás minulost moc nezajímá, a vlastně je nám fakt docela jedno, kdo a kdy nechal co postavit, daly jsme přednost několikahodinové procházce městem a nasávaly atmosféru.
Mapa je sice na každém rohu, ale stejně jsme tak trochu bloudily, až zabloudily semNa celém ostrově je spousta toulavých kočekMěstskÿ parčíkNa tomto místě prý kdysi stával jeden ze sedmi divů světa – Kolos rhodský. Fuj, to byla ale fakt hokna tohle místo najít….a navíc, on tu prý ve skutečnosti vůbec nestál…. že jsme radši nešly na kafe! Ta půlhodinová cesta kolem rušné ulice v pravé poledne na slunci za to fakt nestála.A pak už jsme se vrátily do rušných uliček a nechaly se postupně nasávat do jednotlivých obchůdků, ve kterých jsme výhodně investovalyA takto žijí Řekové. Když dávají v televizi fotbal, přijde se podívat celá ulice
Bibinka by se ty kočky asi líbily.
Bibince.