Archiv autora: alca

Od prvních dní se coby jůesej začátečnice odhodlávám popsat místní dálavy. Je to totiž to nejvíc šokující ze všeho amerického. První svodidla jsme viděli po 1500 km a první políčko (rozuměj cokoli od 1m čtverečního, kde se něco pěstuje) po 1800 km. Slovo dálka má úplně jiný význam, než všude jinde. Údolí jsou zpravidla nekonečné roviny šíře od 50 do 100 km ohraničené nekonečný mi pásy hor.

Když si myslíme, že je přejdeme a za nimi to bude jiné, tak ano i ne. Je to vizuálně úplně jiné údolí i pohoří barvou, tvarem, výškou i flórou, ale zase je to nekonečně rozlehlé. Silnice jsou krásné, rovné a neděravé. Do navigace dáte cíl, ta vám nahlásí: „do cíle dojedete za 125 mil, první odbočka za 123 mil doprava“

 

I pouštní oblasti jsou obydlené. V naprosto nelogických místech jsou různé domky nebo chatrčky a my se ptáme…kde berou vodu? Co kanalizace? Co tady dělají? Kam tady chodí děti do školy? Atd. Atd.

Největší jsme tady viděli jezera, kaňony, přehrady, auta, města, úsměvy, burgry, nápoje… a jednoznačně výhledy a panoramata.

Poslední den v Canyonlands byl zasvěcen obloukům a okýnkům v Arches. 

Hned zrána jsme vyrazili na 5,8 km výšlap k nejznámějšímu Delicate Arch. Celá polovina byla pořád do kopce, ale Hanka slibovala lehoučký terén! Nutno dodat, že v jejím podání jsou to zpravidla schody a prudká stoupání😎! Tak tak – sklon byl, schody byly a životě jsem nešla takový kus cesty po jednolitém skalním masivu a pěkné skalní římse. Ale v cíli nás odměnil božský pohled. I máma uznala, že to stálo za to! 

Nemohli jsme vynechat ani nejširší oblouk na světě – Landscape Arch (306 stop). Vycházečka krátká 2,6 km a profilem nenáročná, ale zato pěkně vypečená, dostáváme se opět ke 40 stC. 

Pidi zastávku jsme udělali na Sand Dune Arch. Takový malý obloučíček mezi skalami, ale jak si holky cestou zaskotačily v písku😃!

Na závěr jsme dali monumentální Double Arch. Stáli jsme přímo pod obloukem a přemýšleli, kdy tam upadly ty megabalvany, co leží vedle nás. To by byla trefa! 

V Arches jsme zatím zažili nejhustěji turistů. Nutno dodat, že jsou ohleduplní a např. u Delicate Arch stáli spořádaně ve frontě na focení. Potkáváme také stále více Čechů (v parcích, v motelech, obchodech…) – dnes asi 4 větší skupinky. 

Ve Vegas jsme panikařili ze 47stC a fotili si displej navigace s každým rekordem.  V Hoover Dam jsme zírali na 50stC a jak zaznělo dříve – kolabovali. Každým dnem je však znát aklimaticace.  V Grand Canyonu nám tedy přišlo 36stC jako příjemné jarní počasí. Přidá-li se ale vichr, jako dnes při 42stC, je to peklo… Vysychá a připaluje se kůže, vysychají oči a otevřete-li pusu, schne jazyk až na mandle. To by, milé přítelkyně, nebyl výlet společně pro nás, tady se mnohdy musí mlčet! 

Něco od začátečníka k proměnlivosti americké krajiny… usnete si na chviličku v autě a rázem je z pouště borový lesík (zdrobnělina se vztahuje k výšce porostu, nikoli k rozlehlosti, ta je prostě americká). Potom si vyjdete z parkoviště úhlednou pěšinkou a najednou… díra jako, jako.. (napadají mě samá nepublikovatelná slova).

Prostě si představte obrovské hory, ale otočené směrem dolů. Fascinující je, že je to opravdu nekonečná placatá země najednou nečekaně rozervaná! Strávili jsme tu 2 dny  a mohli bychom měsíc!

Několikrát mě napadlo, že se mi to celé zdá. Že není možné, aby má ladná nožka vkročila na takové místo a že koukám na velkoplošnou tapetu:-))) Na řeku Colorado dolů sotva dohlédnete, je schovaná v několika kaňonech v sobě. I na tu obrovskou dálku jsou znatelné jednotlivé geologické vrstvy. Délka cca 350 až 400km, největší šířka něco kolem 25km, nejvyšší bod 2684m a hloubka 1600m.

První den jsme vyrazili z Grand Canyon Village kyvadlovou na červenou linku. Pohodička, autobus vás postupně vyhazuje na vyhlídkách a ten další zase nabírá a vy vidíte velkou díru 100x jinak!  Druhý den jsme už vyrazili v rámci přesunu na sever autem.

A zlatý hřeb programu – let vrtulníkem!!! Pilot americký sympaťák! Rozdal nám záchranné vesty – prý když letíme nad vodou:-))) Do sluchátek nám pouštěl rokenroll a tvrdil, že se bojí výšek! A jak jsme pištěli při přeletu hrany? Uáááá…. (třeba se v dalším příspěvku zadaří)…

Po Joshua tree a Mohavské poušti…

…jsme mířili do Vegas. Mimo plán jsme ale pro zpestření dlouhého rozlehlého přejezdu, mimo jiné i kousek po Route 66,…

…zařadili navíc Redrock canyon. Na začátku Vegas doleva. Po chvíli se začínalo otevírat údolí s načervenalými skalami, ale potom doslova „tam kde ční červený kamení“, se vynořil tento masiv (Vojto, Tvoje oblíbená píseň, takže příspěvek pro Tebe😉). Nutno uznat, že Amíci umí přírodní krásy prodat, neváhají k nim turisty pustit a investují do infrastruktury. Tady vznikl krásný 11 mílový okruh s vyhlídkami. Odbočka, která stála rozhodně za to.