Fotky Bali 2016

« 1 z 5 »

ODLETÁME

Takže dnes jsme tu poslední den. Odlétáme až večer, takže budeme balit až odpoledne. Při balení zažijeme určitě chvilku napětí, protože není jisté, jestli se nám do kufru vleze všechno, co jsme tu nakoupily. 

Jako z každé dovolené budeme odjíždět s těžkým srdcem, ale vzpomínky na naše dobrodružství, kterých bylo nakonec víc, než jsme předpokládaly, nám nikdo nevymaže. 

Vážení přátelé, děkujeme Vám za sledování našeho blogu a taktéž za Vaše komentáře, které nás vždy potěšily.  Na ty jsme sice moc neodpovídaly, to ale jen z toho důvodu, že je tady nestabilní wifi, takže jsme byly rády, když se vůbec podařilo odeslat příspěvek.

Takže se loučíme, bylo tu krásně a třeba se tu zase někdy objevíme.

Na tenhle pohled budeme ještě dlouho vzpomínat

NÁVŠTĚVA ŠAMANA

Před naši cestou jsme měly jakousi přestavu o tom, co chceme zažít, návštěva šamana tam ale nebyla. Balijští bohové nám ovšem při naší dobrodružné cestě seslali i tuto zkušenost. Jako první se o moźnosti návštěvy šamana zmínila blonďatá slečna z našich apartmánů. Kdo čte náš blog pravidelně, tak ví, že se jedná o stejnou slečnu, která nám první den našeho pobytu dala správné vysvětlení k mapce města. Vzhledem k tomu, že nám tehdy dala tak dobrou radu, a vzhledem k tomu, že tady v tom šíleném provozu jezdí suveréně na skutru, jsme došly k závěru, že ta holka:“se fakt vyzná a ví“.  Po několika dnech pobytu, kdy jsme postupně odhalovaly dobrodružné rysy naší povahy, jsme se tedy rozhodly, že je čas na to, překročit další hranici. Tudíž jsme se k šamanovi objednaly. Všechno bylo perfektně naplánováno. Termín, doprava, dokonce i dva překladatelé (jeden z indonéštiny do angličtiny, druhý z angličtiny do češtiny). Správnost informací byla tudíž perfektně zajištěna. 

V den D jsme se ale bohužel asi hodinu před odjezdem dozvěděly, že nás šaman nepřijme, protože má nějaké problémy se srdcem. Naše prvotní zklamání ale v zápětí vystřídal pocit úlevy z toho,  že neuvidíme šamanův infarkt v přímém přenosu. Nicméně hned na to jsme byly informovány o tom, že se v blízkosti našeho obydlí vyskytuje jiný „fyzioterapeut a léčitel“. No prostě jiný šaman, protože ani nemusíte říkat, co vám je, on na vás koukne a hned ví. Není třeba se tam objednávat, prostě jen přijdete a počkáte, až na vás přijde řada. Neváhaly jsme ani minutu a hned po snídani se tam vydaly.

V průvodci je napsáno, že léčení těmito tzv. balijskými lékaři je veřejné a bolestivé. Obojí je pravda.

Ordinace:


V ordinaci jsme nebyly samy. Před námi čekali tři lidé. Jako první šel na řadu mladík, evidentně surfař. Tělo vysportované, samý sval a šlacha, vzpřímený postoj, ošlehaný větrem, prostě drsňák od pohledu. Terapie započala. Diagnostika vypadá následovně. Šaman jako první vsune mezi prsty na nohou dřevěnou tyčinku a prsty přitlačí k sobě. Docela to bolí, ale na některém místě to obvykle bolí jako prase, a tam máte problém. Poté začne masáž a uvolňování celého těla, přičemž jsou masírovány ty nejbolestivější body na těle a člověk je štelován do pozic, ve kterých si dokáže představit jen ty nejasketičtější jógíny. Když jsme viděly, jak se tento drsný mladík kroutí v bolavých grimasách, začaly jsme mít jakýsi divný pocit kolem žaludku. Ale přece to nevzdáme!!! Celé to divadlo (protože všichni přihlížejí) trvá asi 20 minut. Poté absolvoval léčení mladý pár z Ruska. A pak jsme šly na řadu my. Jako první já, ať to mám co nejdřív za sebou.

Šaman byl velmi milý. Když jsme se mu svěřila se svými obavami, vzal anatomickou knihu a začal mi vysvětlovat různé souvislosti v těle.


Poté, co mi podal  odborné informace započala léčba. Opravu to bolí, ale pan šaman měl zajímavý způsob, jak člověku odlevit. Neustále vykládal vtipy (mimochodem pěkně oplzlé), a když člověk vybuchnul smíchy, v tu chvíli provedl něco dost bolestivého. Takto jsme projeli celé tělo. Při masáži má člověk pocit, že se mu v těle všechny šlachy přeskupují a zase vrací zpět. Je to hodně zvláštní pocit, který se moc nedá popsat, ale musí se zažít.

Poté mi se smíchem oznámil, že všichni Češi, kteří k němu chodí, mají stejný problém- zablokovaný krk a cosi se žaludkem. Asi od počítače a kantýnské stravy. 

No, a zhruba za 20 minut je po všem a člověk se cítí jako znovuzrozený :-). 



No, a pak už jenom zaplatíte dobrovolný poplatek a jdete domů s pocitem, že jste právě prožili něco neuvěřitelného, na co budete dlouho vzpomínat. Vzpomínat podle hesla: „je jedno, jestli je prožitek pozitivní nebo negativní, hlavně, že je silný“.

UBYTOVÁNÍ NA BALI

Možností k ubytování je na Bali spousta. Protože špatně snášíme klimatizaci, vybraly jsme si k našemu pobytu jednoduchou  bambusovou chatičku, tzv. gazebo. Dnes už můžeme s jistotou říct, že to bylo velmi dobré rozhodnutí. Jediná nevýhoda je naprostý nedostatek místa uvnitř. V podstatě celou místnost zabírá postel, dva miniaturní stolečky a větrák. Kufry jsme nacpaly do mezery mezi postelí a stěnou a se zbytkem věcí si už člověk musí nějak poradit. Protože jsme ale děvčata do nepohody, hravě tuto chaotickou situaci zvládáme. Pořádek je nuda, chaos je zábava. Další velkou výhodou je to, že nemusíme nosit klíče, jelikož plátěný závěs zamčít nelze.

Výhled z naší chýšky k sousedům:

 
Sousedské vztahy máme výborné. Nikde se člověk neseznámí lépe než ve společných sprchách :-).

Pohled z naší chatky do koupelny, vzdálenost cca 2 metry. Hygiena pod otevřeným nebem – jako v ráji.

Při první návštěvě koupelny jsme přemýšlely nad tím, jak nastavit teplotu. Řešení je jednoduché. Teče pořád jen jedna teplota vody. Vlažná. Ráno tochu chladnější, večer po teplém dni mírně ohřátá. V každém případě vždy milé osvěžení. Za teplou sprchu někde v mastňáckém hotelu bychom určitě neměnily. Tam vám totiž nebudou dělat společnost roztomilé ještěrky.


K dispozici máme kuchyňku s lednicí. V té jsou k dispozici na pití kokosové ořechy a pivo. Obojí za stejnou cenu. Spotřebu píšeme na lednici křídou. Z plůtku tedy nikdo nepozná, jestli jsme vypily víc piv nebo ořechů. Jako jógínky tudíž neztratíme face :-).


Každé ráno je potom potřeba rozhýbat tělo. Pozdrav slunci je v tomto prostředí výjimečný zážitek.


Nepřetrźitý týdenní pobyt na čerstvém vzduchu na nás bude mít určitě skvělý vliv, z čehož budeme čerpat celý rok.

FAUNA NA BALI

Místní prostředí spoustě živočichů prospívá. Někteří z nich jsou proto schopní dorůst do nevídaných rozměrů. Měly jsme tu čest několik zajímavých tvorů potkat.

Orb weawer spider (nebo aspoň si to myslím)  

Tak tenhle pavouk nám zacláněl při výhledu z terasy na rýžová pole. Vygooglila jsem si, že se jeho velikost může pohybovat až kolem 20 cm (i s nohama). A to je fakt dost – mrkněte na pravítko. Vzhledem k tomu, že jsem ho z té dálky viděla i já, usuzuji, že té velikosti dosahovat mohl. Jedovatý prý není, ale i tak jsme byly rády, že byl tak daleko.

Had (název fakt nevím)  

Prostě se procházíte po trhu, už trochu znuděně, protože se ve všech stáncích nachází pořád to stejné, a najednou taková atrakce pro turisty. Za 20 Kč vám hada ochotně ovinou kolem těla. Teda spíš ho stačí jen nasměrovat a on se ochotně ovine sám. Je to ohromná legrace. Když se ale had ovine trochu silněji a ještě vám těsně u ucha zasyčí, trochu z toho naskočí husí kůže.

Obří netopýr  

Tenhle krasavec se nacházel v kavárně s cibetkovou kávou. Něco na tom přátelsví mezi cibetkami a netopýry bude. Zatím jsme tohle tajemství ale neodhalily. Zatím jen víme, že jak cibetky, tak netopýŕi mají rádi mléko. V každém případě byl tento fakt hodně hodně velký.

Nejtlustější cibetky na světě 

 
Tito chlupáči se líně válí na baru a lákají turisty na kávu. Cibetky mohou být údajně nebezpečná zvířata. Pokud je ale dostatečně vykrmíte, stanou se neškodnými mazlíčky.