Archiv rubriky: Norsko 2016

Z výšlapu k jednomu rameni nejjižnějšiho norského ledovce Folgefonna…

Ze několika posledních dnů víme, že není problém v Norsku na 300 km cestě projet 60 tunelů. Ne, že bysme je počítali, ale na tomto čísle jsme se shodli. Mají dokonce i takové, které jsme nečekali – 6 km tunel, v něm kruháč pak další 1 km tunel, obří most, vede do 6 km tunelu s dalším kruháčem. Horší je, že na konci mají cedulku, že jste právě přispěli 140 NOK tím, že jste dílo projeli. Holt Metrostav staví pěkně i zde v Norsku.

Starší tunely zde nevypadají jako hladké tubusy, ale jako kdyby je kopali krumpáčem. Ale zase je mají natřené na bílo a je v nich tedy lépe vidět.

Máme ovšem i 2 negativní zkušenosti. Všude zde mají docela hrubý a tedy hlučný asfalt. 90 kmh zde je jako 130 kmh na D1, tak se na to připravte. A druhé zjištění je, že místní neřeší při vjíždění na hlavní nebo změně pruhu přednosti. Nejednou jsme dupali na brzdy. Vidláci…

Nízká rychlost, velké vzdálenosti. To je první, co člověka napadne. Jenže když ujedete 800 km do Německa na trajekt se skoro stejným rychlostním průměrem, jako dalších 800 km přes Švédsko a Norsko, zdají se být rychlostní limity relativní. Číslo na tempomatu na Autobahnu a 120/90 limit ve Švédsku/Norsku nemusím zmiňovat. Divné. Hlavní tahy na severu jsou absolutně plynulé a bez jediné obce. Jiné je to jakmile se silnice ponoří do hor a hlavně fjordů. Není výjimka, když na 200 km přejezdu jedete 5x trajektem nebo projedete 30 tunelů (i podmořských). Ten nejdelší na světě určený pro auta (26 km) jsme raději objeli vyhlídkovou cestou. S přívozy je to jednoduché. Jedete, cesta skončí u moře a hned tam čeká trajekt. Najedete, mládenec to oběhne a zkasíruje (100-200 NOK). Jde to celkem rychle. Tedy pokud nejste na nějaké zapadlé cestě, tam si počkáte.

Celkem zajímavé jsou jejich fjellvegen. Jsou to úzké cestičky na jedno auto a po pár desitkách až stovkách metrů je to o něco širší, aby se auta vyhnuly. Co se stane, když se potkáte na úzkém úseku je vidět na fotce…

Norové jsou obecně slušní a poslušní řidiči. Vše dodržují. Není ani divu, při všech těch radarech. Když zuřivě předjedou, tak až po 15 minutách a hned se zase zařadí a zpomalí. Co je ale divné, je jejich vozový park. Takovou koncentraci amerických bouráků jsme nikde neviděli. Pickupy, velké sedany, dodávky. Ale divné, že jen starší. Někdy se muselo něco zlomit a začali být ekohysteričtí. Všude samá Tesla, samý hybrid. Je to fakt divné – Mercedes s V8 a za ním Tesla. Je vidět, že benzín jim nesmrdí. Když budete pátrat po norských motorkářích, hledejte Harleye. Většinou dost vymazlené. Na ničem jiném prostě nejezdí. Vubec inspirace amerikou je zvláštní. Už i těch amerických benzinek, co zde je! Přece jen zde mají specifikum. Náklaďáky maji témeř vždy mohutný ochranný rám a osobáky dost často brutální světla vpředu. Asi nějaká souvislost s losy a soby?

Není jasné, kdo přišel na skvělý nápad jet kempovat do země, kde je max 15 stupňů a skoro pořád fouká a prší. Myšlenka je to dobrá jen tehdy, když máte obytné auto. Pak to je ráj na zemi. Můžete zastavit doslova kde chcete a bydlíte. Když chcete, v turisticky zajímavých místech je 10 kempů na 15 km. Nám se naštěstí téměř vždy podařilo najít v kempu přístřešek nebo kuchyňku na vaření. Nemokli jsme tedy při vaření. Navíc spaní v autě je proti spaní ve stanu docela dost pohodlné. Jen jsou ráno mokrá okna zevnitř. Ovšem příště jedině obytňák!

Čekali jsme mnohé. Především ne ale to, co vidíme. V Norsku je nejběžnější jídlo burger a hlavně hotdog. Nemají zde ani tak fastfoody, ani mnoho restaurací, ale zato mají hromadu kiosků (rozuměj bufetů) a benzinku na doslova každém kroku, kde dostanete hotdog a burger. A oni je jedí. Pravda, dost často nejsou kraví, ale třeba losí. Jako tento, který jsme v restauraci zkusili…

Jelikož norské restaurace jsou pekelně drahé, zkušeností nemáme mnoho. V Bergenu jsme ale dosyta prošmejdili rybí trh. První, co jsme potkali. Mají to tu vše pěkně vystavené a mají toho opravdu dost. Vyberete, ukážete prstem, zaplatíte a už se to smaží a griluje. Vysokohorská přirážka u hladiny mořské je asi norský unikát.